Boty na podpatku
ALL DAY, EVERYDAY!
Jedné věci si v Itálii nešlo nevšimnout. Podpatky. Všude. Od ranní kávy až po večerní aperitivo. Zatímco já po pár hodinách hledám nejbližší lavičku, Italky to v nich zvládnou celý den a vypadají, jako by se právě vydaly na módní přehlídku. Přirozeně. Pohodlí je na druhém místě, ale boty… ty jejich nohy
I duha je oproti Italkám nudná
Že barvy miluji, víte. A Itálie je pro mě v tomhle malý ráj. Dnes jsem viděla Italku v barevné kombinaci, kterou bych doma ani já asi nikdy nevymyslela. A přesto fungovala tak dobře… Čím déle jsem tady, tím víc si uvědomuji, že neexistují špatné kombinace barev. Jen kombinace, kterým chybí sebevědomí jejich nositelky.
Zlato, ty stojíš za všechno zlato
Včera večer mě napadlo, že kdyby se vyhlašovalo mistrovství světa ve vrstvení šperků, Italky berou zlato. A možná i stříbro. A perly. A pár drahokamů navíc. My Češky opatrně vybíráme jeden řetízek a náušnice, aby toho nebylo moc, abychom byly decentní. Italky si řeknou: „Proč si vybrat?“ a vezmou si všechno najednou. Kupodivu to nevypadá přeplácaně, ale dokonale.
Italky investují… ale do kabelek
Pokud by si Italka měla vybrat mezi drahou kabelkou a večeří v restauraci, nejsem si úplně jistá, jak by to dopadlo. Možná proto jsou tak hubené. Jedno ale vím jistě – kabelka je pro ně investice, ne rozmar. A když vidíte, jak dokáže proměnit obyčejné džíny a bílé tričko v outfit hodný milánské ulice, začnete jim rozumět.
Kostýmek k ranní kávě jsou too much? V Itálii ne!
Když jsem viděla první Italku v perfektním kostýmku v osm ráno, myslela jsem si, že jde na nějakou důležitou obchodní schůzku. Když jsem viděla desátou, došlo mi, že takhle chodí jen na kávu. V Itálii je totiž sako něco jako naše mikina – hodí se skoro ke všemu a nosí se úplně bez přemýšlení. Overdressed is the new underdressed!
Sladké nic nedělání „la dolce vita“
Včera večer jsem kolem jedenácté dostala chuť na espresso. Doma známe verzi rychle vypít, nechat se nakopnout a zase běžet dál. Jenže pak mi došlo, že jsem v Itálii. Tady káva neznamená spěch. Naopak. Je to malá pauza od života, nebo možná právě chvíle, kdy se život skutečně žije.
Vlastně myslím, že Italové kávu nepijí proto, aby byli produktivnější. Spíš proto, aby se na chvíli zastavili. Sedí, pozorují kolemjdoucí, poslouchají ruch ulic, povídají si. Čas se na pár minut zpomalí. A zatímco my často bereme kávu jako palivo do práce, oni ji berou jako rozptýlení od práce.
Možná právě v tom spočívá jejich slavné la dolce vita – sladké nicnedělání. Nejde o lenost. Jde o schopnost být přítomný v okamžiku. Vychutnat si un caffè, i když je půl jedenácté večer. A nikam u toho nespěchat.
